Bellamyho stan.

*V noci nemôže zaspať, neustála sa vo svojom stane prehadzuje a na myseľ jej chodia pochmúrne obrázky a záblesky z Mount Weather. Je síce rada, že sa jej podarilo ujsť, a že sa dostala do tábora Archy, stretla s Finnom, Bellamym, dokonca i Murphym, no momentálna situácia jej nedovolí v pokoji odpočívať. Vie, že potrebujú svojich ľudí zachrániť čo najskôr, ešte predtým, než na nich začnú robiť pokusy. Premýšľa aj nad tým, že zatiaľ nemala možnosť stretnúť sa s vlastnou matkou, Abby, pretože keď večer konečne dorazili do táboru preživších, nebola v ňom. Nevidela dokonca ani Octaviu a Raven, pobrala sa priamo do stanu. Teraz ju to trochu aj štve a najradšej by čosi robila. Započúva sa do desivého ticha všade navôkol, musí byť už hlboká noc. Povzdychne si. (Zdá sa, že tieto myšlienky sú príliš ťaživé, než aby som s nimi dokázala zaspať.) Posadí sa vo svojom spacáku a natiahne sa pre mikinu, ktorú si pohotovo oblečie, aby jej nebola zima. Pomaly sa postaví a ticho, tak aby nikoho nezobudila, vyjde zo stanu. Trvá jej len pár momentov, než si privykne na tmu a následne sa už v ich tábore vie aj orientovať. Zamieri teda k jednému z ďalších stanov. Skrčí sa a vojde dnu.* Bellamy? *Opýta sa tichým šepotom, nie je si istá, či je hore. Prejde bližšie k nemu.*

(I když na sobě pociťoval únavu z toho dnešního stresu, od osvobození Murphyho přes ukradení zbraní ze skladu až k nalezení Clarke a celou tu dobu musel být ještě k tomu ve střehu kvůli Murphymu, aby se je znovu nepokusil zradit a také kvůli zemšťanům, od kterých jim hrozilo nebezpečí na každém kroku jen co opustili přísně střežený tábor, stejně neuměl usnout. Stále ho užírala myšlenka, že se budou muset spojit se zemšťany, aby mohli osvobodit ostatní z jejich přátel a lidí, kteří jsou vězněni na Mount Weather. Ta představa se mu nelíbí, ale ví, že má Clarke pravdu a jinak to asi nepůjde. Sice jí dal jasně najevo, že s tím nesouhlasí a bude to po jeho, ale právě teď přemýšlí nad tím, že možná by měl přestat být tak tvrdohlavý a pro jednou Clarke ustoupit. Leží na zádech ve svéch spacáku s jednou rukou za hlavou a upřeně se dívá do stropu, na sobě má jen kalhoty. Pak ho z myšlenek vytrhne až moc známý hlas, rychle se posadí, nikoho nečekal, takže ho docela vyděsil ten hlas. Podívá se na Clarke a pousměje se, pak si uvědomí, že nemá tričko, tak vyleze ze spacáku, vstane a obleče si tričko, které měl hned vedle postele položené. Postaví se blíž ke Clarke.) Děje se něco? (zeptá se trochu ustaraně) Nebo také neumíš usnout? (nadzvedne obočí s jemným pousmáním.)

*Aj napriek tomu, že si už stihla zvyknúť na tmu, spočiatku vidí iba Bellamyho siluetu v spacáku a nedokáže určiť či spí, alebo je hore, no až sa posadí, trochu sa pousmeje. Vzápätí si všimne nedostatok oblečenia na jeho hornej polovici tela a na malý moment, len na pár sekúnd sa pristihne, že sa díva na obrysy jeho svalov, no potom hneď odvráti pohľad a počká, než sa oblečie. Keď sa uistí, že je bezpečne oblečený dole i hore, opäť na neho pozrie a napriek tme dokáže vyhľadať jeho oči.* Nemôžem spať. *Prizná sa mu a premeria si ho pohľadom - vidí všetky jeho jazvy, nové i staré rany na tvári, zaschnutú krv. Ona na tom nie je o nič lepšie. Život na Zemi bol pre nich drsným.* Stále premýšľam nad našimi ľuďmi v Mount Weather, nad Zemšťanmi... nad tým, že pravdepodobne nikdy nebudeme mať pokoj. *Hovorí ďalej a jej hlas je tiež ustaraný, trochu skleslý. V podstate si od príchodu na Zem ani poriadne neoddýchli.* Vieš, že vodca ľudí z Mount Weather presvedčil ostatných, aby sa cítili bezpečne? Monty i Jasper mu veria, ale to, čo som videla... *Nedokáže ani dokončiť vetu, pohľad na uväznených Zemšťanov bol hrozný, hoci to boli ich úhlavní nepriatelia.* A čo ty? *Opýta sa a zdvihne hlavu, aby na neho mohla opäť pozrieť. Bola si istá, že ho trápili podobné veci.*

(Sleduje její obličejové rysy, které takřka vidí v té tmě, stále se neumí nabažit toho pocitu, že jí našli živou a zdravou. Až na ty jizvy a odřeniny po tváři, které má však každý z jejich přátel a lidí. Život tady na Zemi není procházka růžovým sadem jak si všichni mysleli. Sice je nezabila radiace, ale za to se je pokusili a většinu z nich dokonce zabili zemšťané. Myslel si, že co se týče zemšťanů tak už to nějak zvládnou, když sem přišli i dospělí lidé z Archy a když většinu z těch zemšťanů co se je pokusili zabít, zabili oni. Vidí na její tváři jak moc jí to trápí a jde to poznat i na jejím hlase, to ho trápí ještě víc. Sám ani neví proč to tak vlastně cítí, takhle to měl vždy akorát u své sestry Octavie. Když byla ona smutná on taky a trhalo mu to srdce, že jeho malou sestřičku něco trápilo. Jak je možné, že teď to samé cítí u Clarke? Vždyť jsou jen dobří přátelé, kteří se často na věcech neshodnou jen kvůli svým tvrdohlavým povahám. Jakmile mu položí tu samou otázku jako on jí, na malou chvíli se podívá do země a pak zpátky na ní.) Taky neumím usnout.. v poslední době se toho stalo hodně, asi jsem si už zvyknul moc nepsat (pokrčí rameny a vypadá docela sklesle, jeho oči prozrazují jak je ze všeho zmatený a už pořádně neví co vlastně má dělat. Snaží se to před ostatními jako je Finn, Raven, Clarke a Octavia tajit, protože by měl být jejich vůdce a ne nějaký slaboch, který se začíná hroutit a neví si s ničím rady.) Víš.. přemýšlel jsem nad tvým návrhem o spojení se zemšťany proti Mount Weather a.. (odmlčí se) a možná máš pravdu.. (dořekne to nakonec, docela těžko se mu to říká, protože si není jistý jestli je to opravdu to správné rozhodnutí, ale je pravda, že jakou by měli šanci sami proti Mount Weather? Nulovou. Museli by mít z pekla štěstí.)

*Medzi ňou a Bellamym sa postupom času vytvoril zvláštny druh istého "vzťahu", čosi ako veľmi dobré priateľstvo, no prišlo jej, že je v tom čosi viac... nedokázala to popísať, no napriek všetkým tým hádkam a ostatným hlúpostiam, mali medzi sebou porozumenie. Obaja spravili mnoho chýb, ochraňovali ľudí, na ktorých im záležalo najviac, dopustili sa dobrých i zlých činov, hrozných aj výborných rozhodnutí, a preto dokázali jeden druhého pochopiť. Nie vždy, samozrejme, častokrát mali na danú vec iný názor, ale v podstate boli obaja vodcami, vodcovia svojich ľudí, spoločne spojili všetky svoje sily. Zdalo sa jej, že jeden druhému navzájom dopomohli k zlepšeniu. Bellamy sa teraz správal oveľa lepšie, bol naozajstný vodca, ľudia ho počúvali kvôli tomu, že vládol srdcom. Na začiatku to bol ten otravný a arogantný Bellamy, lenže už dávno ho takého nevidela. Vie o ňom, že je zraniteľný rovnako ako každý iný človek, že má city a je ochranársky... nevidela v ňom už nič zlé, nič z toho, čo sa tam nachádzalo predtým. Verila mu viac, než komukoľvek inému a presne sa dokázala vcítiť do jeho nálad. Rovnako aj teraz. Pozrie sa na neho a trochu sa zamračí. Nerada ho vidí takéhoto, pripomína jej to istý rozhovor z ich minulosti. To, čo sa Bellamy snažil tajiť pred ostatnými jej teraz ukázal a ona ho obomi rukami chytí za plecia a pozrie mu do očí.* Dostaneme sa cez to, cez to všetko. Zachránime našich ľudí z Mount Weather a udržíme ostatných tu v Tábore v poriadku. *Ubezpečí ho upokojujúcim hlasom a pousmeje sa, hoci len trošku - samej jej do smiechu nie je. Momentálna situácia ju ničí a ona má pocit, že je až príliš mnoho vecí, ktoré ich ťažia a visia nad nimi ako desivé mračná. Počúva jeho ďalšie slová a teraz sa usmeje naozaj, stále ho drží.* Raz som už spravila rozhodnutie, ktoré bolo zlé a skoro sme ním zabili Murphyho, potom prišli o Charlotte, ale... cítim, že práve toto by mohlo byť správne. Zemšťania poznajú terén a všetky nástrahy. Navyše, nemôžeme súperiť aj s nimi, i s ľuďmi z Mount Weather. Som rada, že si na to zmenil názor, Bellamy. *Odvetí úprimne a díva sa mu pritom do očí, naozaj ho chce mať na svojej strane. On, Finn, Raven a Octavia sú teraz jediní, ktorých má.* Myslíš, že nám dospelí z Archy pomôžu? *Spýtavo na neho pozrie, vysloví to mierne pochybovačným hlasom. Ak by sa dospelí chceli angažovať, už by to boli urobili.*

(Ani se mu nechce věřit, že to udělal znovu. Znovu se svěřil s něčím ho trápí právě Clarke, udělal to už kdysi, když se pokusil zabít bývalého kancléře Jahu a teď před ní znovu ukazuje svou slabou stránku. Není si jistý zda to je tak správně nebo ne, ale cítí tak úlevu. Člověk se vždy asi potřebuje někomu svěřit, aby na sobě necítil takovou tíhu, on se však nikdy neměl komu svěřit, potom co mu zabili matku. Octavii se svěřovat se svými problémy nikdy nechtěl. Přece jen je on ten starší bratr, který by se měl starat o ní a ne naopak, proto jí musí být vždy oporou a být před ní silný, aby tak byla silná i ona. Ale u Clarke je to jiné, u ní má pocit, že jí může říct cokoliv a ona to unese, stejně jako když se svěřuje ona jemu. Pravděpodobně jsou v tomhle stejní a potřebují se někomu svěřit, i když ona má svou matku. Jakmile mu položí ruce na ramena, zvedne hlavu a zadívá se ji do očí, poslouchá každé její slovo, které mu dodává znovu sílu a odvahu. Když říká, že všechno bude zase v pořádku, není si jistý proč, ale věří ji. I když je ta šance minimální, že dokážou uzavřít mír se zemšťany a do toho i s lidmi z hor. Přikývne s jemným nadzvednutím koutky úst jako náznak úsměvu. Jakmile začne mluvit o svých špatných rozhodnutích, skočí ji do řeči) Každý děláme špatná rozhodnutí, Clarke (povzbudivě se na ni podívá, pak jí poslouchá dál a na to přikývne) Víš nevěřím jim.. a možná jsem reagoval uspěchaně a pořádně jsem se nad tím nezamýšlel.. ale jen chci, aby věděla, že to neznamená, že jim hned začnu důvěřovat, když s tebou souhlasím (zadívá se jí do očí, aby jí tím dokázal pravdivost svých slov. Ani si pořádně nevšiml, že má stále ruce na jeho ramenech, cítil se tak dobře. Asi potřeboval nějaký takový dotek podpory, aby se vzchopil a tohle bylo víc než to. Nedokázal to popsat, ale cítil hřejivý pocit. Jen co vysloví svou otázku ohledně dospělých, zadívá se do země a zakroutí hlavou, poté se jí znovu podívá do tváře.) Myslím, že ne.. Finn měl pravdu, oni nám nepomůžou a nebo by nás z toho vynechali, protože si myslí, že jsme ještě děti (řekne otráveně, když si vzpomene na tyto slova a jak se k nim chovali jen co je našli, tak se mu napnou svaly na rukou a zatne pěsti.)

*Na jeho slová prikývne a trochu sa pousmeje. Mal pravdu, musela s ním súhlasiť. Všetci robíme zlé i dobré rozhodnutia, no to jej ju stálo život nevinného dievčatka. Zdá sa, že toto si bude vyčítať ešte veľmi dlho a hoci o tom nehovorí, trápi ju to, ako Charlotte skončila. Keby vtedy nereagovala unáhlene, všetko by mohlo dopadnúť inak. Charlotte by žila a Murphy by zrejme spravil čosi iné, za čo by si musel odpykať svoj trest, ktovie. Nechce sa tým však teraz zaoberať, tieto pochmúrne myšlienky zhoršujú jej náladu, a to ona nechce. V Bellamyho prítomnosti sa cíti lepšie a bezpečnejšie - práve to bol dôvod, že zo všetkých ostatných prišla práve za ním. Aj ona potrebovala podporu a niekoho, komu by sa zverila so svojmi problémami.* Ďakujem. *Šepne, naozaj stíši hlas a pozrie mu do očí. Na istý moment má chuť ho objať, ukázať mu podporu väčšmi, ale nespraví to, zatiaľ nie. Zdvihne hlavu a trochu sa jeho slovám zasmeje.* Často nad svojimi reakciami nerozmýšľaš, najmä keď si nahnevaný. *Poznamená s humorom, vôbec to nemyslí v zlom, skôr len na odľahčenie atmosféry.* Ja im tiež neverím, ale beriem to ako dobrý krok vpred, to, že ma Anya nezabila, hoci na to mala množstvo príležitostí. Zemšťanom sa nebude dať dôverovať nikdy, no teraz máme aspoň rovnaký cieľ a nemyslím si, že by sa nás snažili zabiť. Aspoň zatiaľ, kým sú naši i ich ľudia na Mount Weather. *Samozrejme, že im neverí, ani by im veriť nedokázala. Kvôli Zemšťanom umrelo už príliš veľa ľudí a Bellamy má pravdu - oni túto vojnu nezačali. Prví ich napadli Zemšťania. Keď pocíti ako sa napne, upokojivo mu rukami prejde od ramien nižšie, až po lakeť a možno si to ani neuvedomuje, no celkom si užíva ten pocit, že pod svojimi rukami cíti jeho svaly... jeho prítomnosť.* Ak nám nepomôžu, vezmeme veci do vlastných rúk. Poslali nás sem zomrieť, nemôžu sem prísť a diktovať nám podmienky. *Vysloví rozhodne a konečne sa posadí blízko k jeho spacáku, čakajúc, kým si sadne aj on. Chce sa ho opýtať jednu otázku, no bojí sa, ako by to Bellamy mohol zobrať. Nakoniec sa však zhlboka nadýchne a na moment sa cíti ako malé dieťa, ktoré si pýta hračku.* Bellamy? Mohla by som tu dnes prespať? Celkom by som uvítala niečiu prítomnosť. *Pozrie mu do očí a usmeje sa.* Môžem si ísť po spacák do svojho stanu. *Navrhne ešte, keď si uvedomí, že to mohlo vyznieť všelijako.*

(Když mu poděkuje, s pousmáním přikývne. Pokud si on vzpomene na všechny svá špatná rozhodnutí, asi by je na prstech jedné ruky nedokázal spočítat možná ani na všech prstech. Vzal Octaviu tehdy na ten maškarní večírek, kvůli kterému jí pak zavřeli a jeho matku zabili. Tohle je jedno z těch špatných rozhodnutí, kterého lituje nejvíce. Při jejích slovech na jeho účet se pobaveně usměje.) To je pravda.. (souhlasí s ní, potřeboval někde mezi tenhle vážný rozhovor vsunout také něco na odlehčení. Přikývne na její další slova ohledně zemšťanů) Máš pravdu mohla tě zabít, ale je spoustu dalších možností, které jsi doufám zvážila (podívá se na ní vážně) Třeba se nejdřív jen chtěla setkat s námi všemi, aby nás mohli zabít najednou nebo až jim pomůžeme osvobodit jejich lidi a oni ty naše, tak nás všechny zabijou. (gestikuluje přitom rukama, aby tím dodal na vážnosti toho co říká. Uvědomí si, že už je tady znovu ta jeho tvrdohlavost a Clarke by si tohle jeho melé "vystoupení" mohla vyložit tak, že si to znovu rozmyslel. Sklopí pohled do země.) Takže navrhuji, aby jsme se na ně i tak pro jistotu připravili, aby jsme pak nebyli překvapení (podívá se zpátky na Clarke a v jeho očích jde vidět důvěra. Důvěra co se týče tohoto plánu pro záchranu jejich přátel. Jakmile ucítí její ruku jak mu přejde po rameni až po loket, tak se uvolní. Z toho doteku cítí tolik podpory jakou právě teď potřebuje. Ví, že se na Clarke může spolehnout, že ona by ho nezradila a bude tady vždy pro něj, ať udělá cokoliv. Provedl tolik špatných věcí a ona stejně zůstala, často si klade otázku proč, ale většinu času je za to spíše vděčný. Souhlasně přikývne) Taky si myslím.. navíc, my se tady vyznáme lépe než oni, takže nás stejně potřebujou a Anya se dohodla s tebou a ne s nimi, pokud bys tam nebyla pochybuju, že by byli ochotní i tak spolupracovat. (Jen co to dořekne, sedne si vedle ní na jeho "postel". Pro tuto chvíli mlčí, užívá si její přítomnost, tu úlevu, kterou pocítil, když se jí svěřil s tím co ho trápí. Pak, ale Clarke prolomí to ticho, překvapeně na ni pohlédne, tohle nečekal. Spíše by řekl, že s touhle žádostí půjde za Finnem a ne za ním, ale je za to vlastně rád. Začíná se docela ztrácet ve svých pocitech, co vlastně chce a nechce. Nakonec přikývne a pousměje se) Jo jasně, klidně tady můžeš zůstat (řekne tišeji, aby poslední slovo řekne trochu jemněji.) Ne (postaví se) vem si můj spacák (podívá se na ni s jemným úsměvem a rukou ukáže na spacák, který je kousek od ní) Já se vyspím bez něj (řekne rozhodně, aby se nepokoušela protestovat)

*Aj tie zlé rozhodnutia z nich v podstate robili ľudí. Ľudia sú omylní, často robia chyby a mnohé si zrejme ani nepriznajú, to patrí k životu. Oni na Arche však za svoje prešľapy pykali tvrdo a ak by ich neposlali na Zem, určite by ich po dovŕšení dospelosti vypustili ako všetkých ostatných. Na jednej strane mali šťastie, že sa tu nachádzajú, aj napriek tým problémom so Zemšťanmi a Mountmen, ktoré si spôsobili. Jeho úsmev opätuje, zlepšilo jej to náladu. Bolo milé vidieť sa niekoho naozaj usmievať najmä v týchto časoch, keď je všetko komplikované a život ich ľudí visí na vlásku. Opäť zvážnie a prikývne.* Zvážila som každú jednu možnosť a práve preto im neverím. Budeme sa mať na pozore a nikomu sa nič nestane, sľubujem. *Ubezpečí ho, mysliac to skutočne úprimne a pousmeje sa.* Zvládli sme ich útoky už veľakrát, ak sa čosi prihodí už budeme vedieť, ako na nich reagovať. Navyše, stále máme lepšie zbrane. *Poznamená a vie, že na to by Bellamy nemohol príliš protestovať. Zemšťania možno poznajú jedy a protilátky, miestne choroby, horúčky alebo halucinogénne bobule, no oni mali skutočné zbrane.* Ver mi. *Dodá ešte a zadíva sa mu pritom do očí. Je si istá svojim rozhodnutím a naozaj jej odľahlo, že sa Bell nakoniec pridal na jej stranu. (Aj keď by to bol urobil tak či tak, šla by som za Octaviou.) Zamyslene prikývne.* Pripravíme, môžeme si vziať nejakú tajnú posilu, tak ako naposledy, čo povieš? *Navrhne čosi ako kompromis, hoci v tom momente je už presvedčená, že namietať voči jej "záchrannému plánu" nebude. Počúva jeho slová o dospelých a neveselo sa zasmeje. Zvládali to tu celkom dobre i bez nich.* Len aby z nás opäť neurobili väzňov tak ako na Arche. *Uškrnie sa, určite by proti takémuto scenáru protestovala.* My sme teraz na Zemi, hoci sme boli iba nejaký šialený experiment. *Po tomto vyhlásení sa na neho chvíľu len v tichu díva. Má pocit, že pri Bellamym si dokážu nepovedané myšlienky vyriecť aj potichu, možno pohľadom... je to zvláštne a takisto sa cíti zmätene. Na jednej strane tu bol Finn, ktorý zlomil jej srdce, na druhej Bellamy. V Mount Weather na neho často myslela, modlila sa, aby bol spolu s Finnom nažive a tešila sa, až sa odtiaľ dostane a nájde ho. Istým spôsobom jej chýbal, všetko to porozumenie a hádky medzi nimi. Potešene sa usmeje, naozaj do široka, keď ju odtiaľ nevyhodí, ale potom pokrúti hlavou.* Bude ti zima. *Skonštatuje, nechce ho nechať len tak, bez spacáku. Naozaj jej nerobí problém, aby si pre ten svoj zabehla, zabralo by jej to menej než minútu. Sleduje ho, ona stále sedí a nakloní hlavu trochu nabok. Poklepe na miesto vedľa nej tam, kde pred chvíľou sedel, aby mu naznačila, nech si opäť sadne.* Oh... *Spomenie si odrazu a zašmátra rukou vo vreckách riflí, ktoré našla v jaskyni počas úteku a po niekoľkých sekundách z nich vytiahne akýsi zložený papierik.* Je to mapa Mount Weather, nakreslila som ju zatiaľ čo som bola tam, je tam zaznačených niekoľko východov. *Podá mu ju keď sa posadí a nakloní sa bližšie k nemu, aby mu jednotlivé vchody i východy ukázala. Zrejme to v tme nie je dobre vidieť, ale môžu si pripraviť plán záchrany i zajtra.* S Anyou sme ušli cez nemocničné krídlo, pod ním vedie tunel, do ktorého hádžu mŕtvoly. *Spomenie si ešte a a znechutene sa zamračí. Doteraz ten mŕvolný pach dokáže cítiť. Strasie sa pri tej myšlienke.*

(Je rád, že alespoň v tomhle se s Clarke shodnou, že nemůžou zemšťanům věřit. Jak by taky mohli? Chtěli s nimi žít v míru a oni je místo toho chtěli všechny zabít a některé dokonce zabili. Po Jasperovi hned na začátku hodili dřevěný oštěp, mučili Muprhyho, ne že by si to nezasloužil, a pak ho nakazili smrtelnou chorobou a poslali ho zpátky k nim a nakonec jim vyhlásili válku. Udělali jim až moc špatného než, aby jim hned dokázal odpustit a věřit jim. Když mu slíbí, že se nikomu nic nestane, neví proč, ale věří ji. Má v ní plnou důvěru. Přikývne) Věřím ti, Clarke. (pousměje se, s tou zálohou se to naposledy trochu sice nepovedlo, ale lepší mít nějakou zálohy než žádnou.) Souhlasím, záloha bude určitě potřeba, musíme se na ně hodně dobře připravit a zvážit všechny možnosti, kterých by oni mohli využít (zadívá se jí do očí, možná že jí může přijít, že to až moc přehání, ale nemůže se mu divit. Potom co si s nimi zažili..) To spíš první udělají vězně ze mě, jelikož jsem.. (sklopí hlavu, ani po takové době a po odpuštění nedokáže normálně na hlas říct, že postřelil kancléře. Co se to s ním děje v poslední době? Připadá si jako slaboch, má být přece vůdce. Podívá se jí zpátky do tváře a s odhodláním, i když spíše jen hraným.) Neboj se, tebe už nezavřou, tvoje máma by to už nedovolila (povzbudivě se na ní pousměje, z to že z nich byl předtím experiment je mu špatně, protože se to týkalo také jeho sestry. Jediné rozhodnutí, kterého nelituje je to, že postřelil kancléře jen, aby se sem dostal a mohl tak ochránit svou sestru. Sice to nebyl úplně správný čin, to co udělal, ale na jednu stranu toho nelituje. Pro jistotu si to, ale nechává pro sebe, tohle by asi nikdo nikdy nepochopil.) Já to přežiju, o mě si starost nedělej (řekne s úsměvem, nechce, aby si chodila zpátky do svého stanu pro spacák, když mu nevadí spát bez něj a nemůže po ní chtít, aby si spolu vlezli do jednoho spacáku. Když mu pokyne, aby si vedle ní zpátky sednul udělá to. Dívá se co to loví ze své kapsy od kalhot, nakrčí čelo a přimhouří oči, když Clarke rozloží kousek papírku. Když mu řekne, že je to mapa Mount Weather překvapeně se na ni podívá a pousměje se. Vždycky věděl, že jí to myslí, ale že až takhle? Mapa jim určitě pomůže se tam lépe orientovat a nebudou se muset spoléhat jen na ní, budou se tak moct rozdělit.) Páni. (na víc se zatím nezmůže, koukne zpátky na tu mapu a prohlíží si ji.) Jaký máš plán? Řekl bych, že budeme muset jít těmi tunely, kterými jsi utekla, že ano? Pochybuju, že to půjde hlavním vchodem (řekne to jako naprosto logickou věc.) A co až se tam dostaneme? Říkala jsi přece, že mají hodné vyvinuté technologie, nebude to tak lehké se přes ně dostat tak jako přes zemšťany (podívá se na Clarke a tázavě nadzvedne obočí.)

*Usmeje sa. Je naozaj rada, že jej Bellamy verí, že dospeli do takého štádia, kedy to nie je len o hádkach a nezhodách. Ich začiatky boli všakovaké, no podstatná bola súčasná situácia. Keď sa nad tým tak zamyslí, v podstate im ich záložné plány a podobne nikdy nevyšli podľa očakávaní, ale zrejme to tak aj má byť. Prikývne.* O všetkom sa snáď dohodneme zajtra, musíme to prebrať s Finnom a ostatnými. Chceš vziať aj Murphyho? *Spýtavo sa na neho pozrie, Murphymu stále neverí, zrejme už ani nikdy nebude môcť po tom, čo im spôsobil a ako sa k nim zachoval. Aj oni mu raz ukrivdili, ale v podstate si to sám zaslúžil, keď si mysleli, že zabil Wellsa, mal na tom svoje zásluhy - nikdy sa predsa netajil tým, že by ho rád zabil. Nevyčíta mu jeho odmerané chovanie voči Zemšťanom, sama to cíti podobne, ale vie, že túto výhodu môžu využiť vo svoj prospech. Pohľad mu opätuje a díva sa mu do očí stále, aj v momente, keď spomenie to, čo spravil Kancelárovi.* Bellamy, zachránil si životy nás všetkých, staral si sa o nás ako správny vodca, tak isto aj teraz, zavreli by ťa len cez moju mŕtvolu. *Prehovorí rozhodným hlasom a pousmeje sa. Ona mu už dávno odpustila to, čo urobil, odpustil mu to aj samotný Thellonius, teraz bolo už iba na ňom, aby sa cez to preniesol sám.* Spravil si to, aby si mohol ochraňovať svoju sestru. Na tvojom mieste by som urobila to isté. *Vyhlási a myslí to naozaj vážne, nikdy síce súrodenca nemala, vlastne Bellamy a Octavia boli jediní súrodenci na Arche, no vie si predstaviť, akú lásku ku svojej malej sestre musí Bell cítiť.* Záleží mi na tebe a nechcem, aby si kvôli mne cez noc zamrzol. *Odpovie na jeho poznámku o tom, že si nemá robiť starosti a pozrie mu pritom do očí s malým úsmevom. Naozaj záleží, v podstate bol pre ňu Bellamy teraz najbližší človek, možno bližší, než jej vlastná matka. To "páni" jej zalichotilo a ona sa spokojne usmeje.* Toto je v podstate jediná vec, ktorú som v Mount Weather robila. Plán vlastného úniku, ktorý sa zíde aj teraz. *Povie a pokrčí plecami. Zamyslí sa.* Sú dve možnosti. Môžeme tam vniknúť cez tunely, v ktorých sa ale nachádzajú... zmutovaní ľudia, a tí obľubujú ľudské mäso... *Odmlčí sa, z tej predstavy je jej nevoľno a spomenie si na tých ľudí v tuneli.* Alebo sa so Zemšťanmi rozdelíme. Vlastne, dostať sa tam cez hlavný vchod nebude až taký problém. *Zdvihne oči od mapy a spokojne sa usmeje, na myseľ jej prídu slová od vodcu Mountmen.* Vlastne si myslím, že by nás privítali aj s otvorenou náručou. *Dodá ešte, ale svoje slová mu zatiaľ nevysvetlí. Sama si to musí premyslieť.* Majú, ale aj to najmenšie množstvo radiácie ich zabije, to je ich slabosťou.

(Přikývne, když řekne, že to vše zítra proberou s Finnem a ostatními. Nad otázkou jestli vezmou Murphyho sebou se musí trochu zamyslet. Jedna věc byla, když ho předtím osvobodili, to ho potřebovali, ale teď? Už nepotřebují vědět cestu k táboru zemšťanů. Ale čím více jich bude tím líp, co když mu však stále nemůžou věřit?) Každé ruce navíc se nám můžou hodit, ale.. (odmlčí se) nejsem si jistý, nevěřím mu stejně jako zemšťanům a svázaný by nám byl k ničemu. Domluvíme se zítra ještě s Finnem a uvidíme (řekne nakonec, stále si tím, ale není jistý. Při jejích dalších slovech se usměje) Děkuju, budu to brát jako kompliment (podívá se na ni s širokým úsměvem a i mírně pobaveným. Je rád, že mu to odpustila, neví co by dělal kdyby mu to Clarke neodpustila. Cítil by se asi ještě hůř než se cítí teď. Dost pochybuje, že by Clarke udělala to samé pro někoho z rodiny, ona není ten typ člověka, který by kvůli tomuhle někoho zabil, ale i tak je rád, že to řekla, dost mu to pomohlo. Nic na to neřekne a jen s jemným úsměvem přikývne. Při tom dalším se potichu zasměje) Není zase taková zima a tentokrát si nechám tričko, pokud teda nechceš, abych si ho sundal, princess (podívá se na ní, nadzvedne obočí a lišácky se usměje. Samozřejmě to myslel ze srandy, doufá, že to nevezme nějak vážně a nenaštve se na něj. Dívá se na tu mapu) Co jiného bys tam taky mohla dělat, že? Vlastně bych se dost divil kdyby jsi řekla, že sis tam ten pobyt užívala a vůbec jsi neplánovala útěk (podívá se na ni s úsměvem. Docela jí už zná za tu dobu co jsou tady na Zemi a spolupracují spolu jako vůdci, takže by mu to přišlo opravdu zvláštní. Pak poslouchá její možnosti jak se dostat dovnitř. Přitom posledním na ní pohlédne s nadzvednutým obočím.) Počkej.. radiace je pro ně smrtelná? Proč jsi to neřekla hned? (na tváři se mu objeví spokojený úsměv) Teď nemusíme řešit žádné složité plány, stačí jen otevřít dveře a radiace udělá všechnu špinavou práci za nás. Bude to snadnější než si myslíme (pokrčí rameny a ponechává si úsměv. Tohle mu opravdu zlepšilo náladu, čekal něco opravdu složitého až nemožného a přitom jim stačí narušit jejich ochranu proti radiaci. Znovu skenuje mapu, kterou Clarke nakreslila.)

To je pravda a ak nám dospelí a vedenie Archy odmietne pomôcť, obávam sa, že budeme Murphyho potrebovať. Štyria sa do Mount Weather tak ľahko nedostaneme, dokonca ani s pomocou Zemšťanov. Nemožno mu veriť, ale mohli by sme na neho dohliadnuť, aby sa o nič nepokúsil. *Odvetí zamysleným hlasom a chvíľu premýšľa nad všetkým, čo kedy Murphy urobil. Možno ho nová situácia prinútila zmeniť sa, ktovie, o nič sa nepokúšal pri ich stretnutí v lese, hoci mal plno príležitostí. Potom sa trochu usmeje. Nevraví, že to bolo pekné alebo dobré, to, čo spravil Jahovi, ale v podstate chcel ochrániť iba svoju rodinu, jedinú rodinu, ktorú mal. Na poznámku o tričku sa rozosmeje, tak ako už dávno nie a smeje sa hodnú chvíľu, než mu odpovie s úškrnom.* Myslím, že to si pre tentokrát nechám rada ujsť, Bellamy, necháme si to na inokedy. *Povie so smiechom a má pocit, že takto sa už nesmiala dlhú dobu. Hneď na to ale zvážnie, keď sa ich reč obráti k mape a prikývne.* Samozrejme, možno by sa mi tam páčilo natoľko, žeby som zabudla na svojich ľudí. *Odvetí, úsmev mu opätuje a potom pokrúti hlavou.* Monty a Jasper tam ostať chceli. Myslia si, že je to bezpečné, že našli nový domov. *Prehlási, nálada jej trochu poklesne, ale nenechá, aby ju to vyviedlo z rovnováhy. Potom sa na neho však pozrie trochu pohoršene a pokýve hlavou.* Nezabijeme ich, Bellamy. Teda, aspoň sa pokúsime nezabiť ich. Napriek všetkému sú tam stále dobrí ľudia a Jasper by ťa pravdepodobne uškrtil, keby si zabil jeho novú... nápadníčku. *Pousmeje sa, keď si spomenie, že tá otravná mladá sestrička v skutočnosti Jasperovi padla do oka. Nesprávala sa k nej dobre, teraz jej to síce bolo ľúto, ale vtedy robila všetko pre to, aby sa odtiaľ dostala.* Pán Wallace, to je ich vodca, nám chcel ponúknuť domov všetkým. Čo keby sme jeho ponuku prijali? *Díva sa na neho s nadvihnutým obočím a pousmeje sa.* A v noci by sme utiekli s pomocou Zemšťanov. Možno na nás chcú robiť experimenty, ale neodvážia sa zaútočiť na Archu. Potrebujeme tam len prekĺznuť a potichu sa dostať von. Hoci... po mojom úteku to zrejme nebude také jednoduché. *Prizná, je si istá, že všetky diery, ktorými by mohol niekto ujsť už zapečatili.*

Myslím, že každý člověk navíc, který nám bude ochoten pomoct se nám bude hodit. Doufám ale, že dospělí budou souhlasit a nebudou se do toho chtít vrhnout sami, myslím, že se nám budou hodit. (Murphymu sice pořád nevěří, přece jen se ho pokusil oběsit a postřelil Raven, ale opravdu se jim každý člověk navíc bude hodit. Když uvidí a uslyší ten její smích, donutí ho to se široce usmát a jemně taky zasmát. Chyběl mu její smích a je rád, že jí dokázal rozesmát i v takové situaci jakou si teď prochází. Pak si všimne jak Clarke trápí, že se tam Jasper a Monty cítí bezpečně) Já si myslím, že oni tomu jen chtějí věřit, že tam jsou v bezpečí. Přece jen to co si zažili se zemšťany.. (jemně nadzvedne ramena a dívá se na Clarke) Asi je děsí ta představa, že pokud není bezpečno ani tam, tak kde potom? (řekne trochu tišším hlasem, vlastně ty dva docela chápe i ostatní co tam zůstali. Při jejích dalších slovech se nad tím na chvíli zamyslí a přikývne, má pravdu, určitě tam žijí i malé děti a naprosto nevinní lidé. A on nechce být znovu takové monstrum jako byl předtím. Pak se na ní překvapeně podívá) Jasper si tam našel přítelkyni? (na tváři se mu vytvoří úsměv, tahle představa ho docela pobavila. Poté pozorně poslouchá její plán.) To zní velmi.. složitě (řekne nakonec) Ale asi je to jediný způsob jak nepřijít o životy dalších našich lidí a ani tak nikoho nezabijeme. (přikývne, ale pak se na ni zadívá) Jak, ale víš, že s tímhle budou zemšťané souhlasit? Oni nejsou zrovna ty typy, kterým záleží na tom jestli někdo přijde o život. (Přece jen se o tohle nikdy nezajímali, bylo jim to jedno. Nikdy nechtěli mír, vždy chtěli jen válku.)

Sami to nezvládnu, predsa len, nepoznajú Zem tak dobre, ako my. Navyše, Kane šiel vybaviť mier so Zemšťanmi? *Spýtavo sa na neho zahľadí, má pocit, že jej o tom už hovorili. Vopred mu v duchu priala veľa šťastia pretože oni to skúsili a dopadlo to fiaskom, na svoju obranu potom museli zabiť stovky Zemšťanov.* Ako tu vlastne zvládajú tú situáciu? *Položí mu ďalšiu otázku, keďže ešte nemala možnosť stretnúť sa so svojou mamou a porozprávať sa s ňou. Predpokladá, že Bellamy o tom vie čosi viac. Nakoniec ešte prikývne.* Vezmeme Murphyho so sebou a ak bude chcieť uškodiť, necháme ho v Mount Weather ako darček. *Uškrnie sa nad tou myšlienkou, aspoň by sa toho zradcu zbavili. Sama je zvedavá, ako sa Murphy zachová. Opäť zvážnie a zamračí sa. Bellamy má pravdu, po tom všetkom, čo si preskákali sa ostatným v Mount Weather ani nediví, že tam hľadajú bezpečie. Kývne mu.* Asi máš pravdu, ale keby poznali skutočnosť a to, čoho sú ľudia z hôr schopní, zrejme by sa tak bezpečne necítili. Len by som si priala, aby šli so mnou. Aspoň niektorí z preživších. *Tiež tomu rozumie, Mount Weather bolo vskutku úžasné miesto, ochutnala po dlhej dobe teplé jedlo, videla aj čosi z umenia, nažívali si tam vo veľkom luxuse v porovnaní s tým, čo museli prežívať dennodenne v lese. Na jeho otázku s úsmevom prikývne.* Myslím, že sa volá Maya, mala to na kartičke, ktorú som jej vzala, keď som sa odtiaľ snažila dostať.*Spomenie si na to, ako ju Jasper presviedčal, aby ich radiáciou nezabila. Muselo mu na nej naozaj záležať, len či to to dievča nezneužije vo svoj prospech.* Nejako to vymyslíme, až sa stretneme s Finnom a ostatnými. Nebude ľahké dostať sa dnu, problém bude utiecť, na Mount Weather je 47 našich ľudí. *Vysvetlí, to číslo si pamätala, zrejme jej to povedal Monty alebo Jasper. Na jeho otázku pokrčí plecami.* Musíme veriť, že chcú svojich ľudí dostať späť tak veľmi, ako my samotní tých našich. A priame napadnutie by si vyžadovalo mnoho životov. *Zamyslí sa nad tým a potom na dôvažok svojich slov prikývne. Zadíva sa mu do očí a pousmeje sa. Neusmievala sa dlhú dobu, prakticky od ich vojny so Zemšťanmi, no teraz sa po Bellamyho boku cíti bezpečne, príjemne, šťastne.* Mrzí ma, že som na teba a Finna nemohla počkať. Musela som tie dvere zavrieť. *Ospravedlní sa mu a jej hlas znie utrápene. Naozaj čakala do poslednej možnej chvíle, ale nakoniec bola nútená tie dvere zavrieť.* Si si istý, že nechceš, aby som si po ten stan zabehla? *Opýta sa ho znovu, len pre istotu, nepáči sa jej myšlienka, že by mu bola zima.*

Jo.. tohle jsem jim říkal několikrát (řekne trochu naštvaně, ale také sklesle, že se mu nepovedlo je přesvědčit už dřív. Ale oni jsou tvrdohlaví, pořád si o nich myslí, že jsou jen děti a přitom dětmi přestali být ve chvíli, kdy je poslali umřít na Zemi.) Jak to zvládají? (zopakuje otázku a podívá se před sebe) Řekl bych, že jsou z toho všeho dost zmatení.. jsou tady zemšťani, kteří nám jdou neustále po krku, pak je tady ta část, kdy všichni chtějí najít své děti, jenže neví kde jsou. A prostě je to pro ně celé novinka.. (nadechne se a pak pokračuje) Nemají tady takové technologie jako měli nahoře na Arše, o většinu přišli a jsou tady podmínky jako za doby kamenné, ale řekl bych, že jsou taky rádi, že jsou tady. (pokrčí rameny) A neustále si myslí, že jsou chytřejší než my, protože jsou dospělí (procedí skrz zuby a zatne pěsti. Tohle ho pořád vytáčí, jak si myslí, že všechno ví a všechno znají. Usměje se nad představou, že by tam Murphyho nechali a měli by tak o jednu starost míň, uvolní se.) Neboj se, zvládneme je odtamtud dostat všechny v pořádku. (Povzbudivě se na ni podívá a pousměje se.) Maya? Hm.. Jasper se nezdá, alespoň už ho přešla má sestra (řekne zamyšleně spíše pro sebe. Při myšlence, že odtamtud budou muset dostat nepozorovaně 47 lidí začíná mít pochybnosti, nebude to vůbec lehké.) Jo, možná ještě někdo bude mít nějaký nápad jak se odtamtud nepozorovaně dostat s takovým počtem lidí (přikývne a podívá se na ni, v tomhle má obavy ze zemšťanů, jistě budou uvažovat svým obvyklým způsobem, všechny povraždit.) Třeba nás překvapí a ukážou, že konečně dostali rozum (pokrčí rameny a ušklíbne se, tohle rozhodně nemyslel vážně, jak by taky mohl. Přitom chvilku ticha, které mezi nimi nastalo přemýšlí nad dalšími plány, pak jeho myšlenky, ale Clarke přeruší, podívá se na ni) Udělala jsi co jsi musela udělat, Clarke (jednu ruku ji položí na záda a jemně ji pohladí) kdyby jsi to neudělala, tak jste mohli umřít. A navíc se nám nic nestalo, takže se kvůli tomu nemusíš trápit. (Povzbudivě se pousměje, nerad jí vidí se takhle trápit a kvůli věci, u kterého ho ani nenapadlo jí mít Clarke za zlé. Zakroutí hlavou s úsměvem a ruku stáhne z jejich zad a položí si ji na nohu.) Ne, jednu noc se bez spacáku obejdu. (chvíli se na ni jen kouká, užívá si ten pohled, cítí se vedle ní tak uvolněně.) Nejsi unavená? Chceš už jít spát? (nadzvedne tázavě obočí)

Pravdepodobne nebudú nikdy počúvať, aj keď im teraz už môžem povedať, kde sa zvyšok našich ľudí nachádza, možno budú tolerantnejší. *Pokrčí plecami, ale myslí si, že aj tak tak skoro nezakročia, nakoniec sa ukáže, že do toho musia ísť sami. Prikývne a počúva to, čo jej ďalej rozpráva, celkom ju to zaujíma. Predsa len, keď prišli na Zem oni, Stovka, boli z toho všetkého hotoví, no tvrdý pád prišiel, keď ich prvýkrát napadli Zemšťania. Uvedomili si, že teraz sa musia starať sami o seba, ak chcú prežiť, bojovať a spolunažívať, rozdeliť si prácu. Potrebovali sa naučiť, ako prežiť.* Nedivím sa im, ani my sme nemali práve najľahší štart tohto nového života a šance, ktorá sa nám naskytla. Čím dlhšie ale budú takíto, neskoordinovaní, tým dlhšie budú aj zraniteľní a ľahkým cieľom pre Zemšťanov. *Odvetí a potom mierne pokýve hlavou na dôvažok svojich slov.* Zrejme to budú musieť zvládnuť tak, ako sme to zvládli aj my. *Dodá a pousmeje sa.* Snáď zajtra uvidím svoju mamu. *Zašepká, ale keď vidí, že je Bellamy opäť vytočený, upokojujúco sa usmeje, aby mu dala najavo, že dospelých nejako zvládnu, určite áno. Prikývne. Jeho slová o tom, že svojich ľudí zachránia berie ako nejaký druh sľubu, dôveruje mu tak, ako on dôveruje jej. Spoločne prekonajú každú prekážku a pokojne pôjdu aj cez mŕtvoly, len aby ich zachránili.*  Len neviem, či bude Jasper chcieť aj odísť. Možno tam kvôli Mayi bude chcieť ostať. *To by mu vyčítať nemohla, a ani by ho nesmela nútiť k tomu, aby s nimi šiel. Predsa len, aj ona urobila všetko podľa seba - utiekla, len aby sa mohla presvedčiť, že je Bellamy v poriadku, živý a zdravý. A Finn, samozrejme, tiež. Pri tejto zvláštnej myšlienke, že na prvé miesto práve dala Bellamyho, sa na neho zahľadí a hodnú chvíľu mu pozerá do očí, s úsmevom na perách. Jej pocity boli zjavne zmätené a nevedela, čo si o tom myslieť.* Snáď to tak bude, ale nemali by sme si vopred robiť plány, môže sa všetko pokaziť. *Odpovie na poznámku o Zemšťanoch, keď si uvedomí, že bola až príliš dlho a podozrivo ticho, v podstate na neho zízala ako taký idiot, a pri tej myšlienke sa na chvíľu zahľadí do zeme. Spokojne sa usmeje, je rada, že jej Bellamy nevyčíta to, že ich v podstate nechala napospas smrti. Pri jeho dotyku pocíti divný hrejivý pocit a bezpečie, na moment privrie oči a užíva si to. Jeho pohľad opätuje s úsmevom, panuje medzi nimi príjemná atmosfére dôvery a pokoja. Po jeho otázke si zrazu uvedomí, že je naozaj unavená a aj zívne.* To je dobrý nápad. *Zasmeje sa a potom vlezie do Bellamyho spacáku, dívajúc sa na neho, nespúšťajúc z neho zrak. Keď si obaja ľahnú, zavrie oči, no opäť ich otvorí a len na neho v tichosti pozerá.* Ďakujem. Za to, že si ma tu nechal. *Usmeje sa ešte, naozaj mu je vďačná. Asi by sa zbláznila, keby mala byť teraz vo svojom stane s pochmúrnymi myšlienkami.*

Tebe možná budou poslouchat. (nejistě se dívá před sebe, podle jeho názoru by Clarke měli vyslechnou rozhodně líp než jeho, protože ona je dcera kancléřky, takže by ji měli poslouchat. Pokud se teda její máma nerozhodne si znovu začít hrát na rodiče a zakázat jí to, tohle by ho moc nepotěšilo. Nejprve jí pošle sem na Zemi umřít a pak by jí ještě něco zakazovala? Doufá, že toho není Abby schopná. Na její další slova přikývne, na chvíli se zamyslí nad jejich začátky a vzpomene si jak se tehdy choval, jako idiot a to jen kvůli strachu, že ho zabijou za to co udělal kancléři Jahovi. V tuhle chvíli se ani nediví, že s Clarke nevycházeli, ale postupem času k sobě našli cestu a naučili se spolu vycházet.) Jo, naše začátky taky nebyly zrovna nejlepší.. pokusíme se jim domluvit a lépe je usměrnit. Asi potřebují čas, aby si zvykli, že jsou tady dole a ne na Arše, jenže ten čas nemáme. (zadívá se do země, Clarke má pravdu jsou teď až oc lehkým cílem zemšťanů a to není dobře. Když už si chtějí hrát na dospělé, tak by se v tomhle směru měli začít chovat rozumněji a poslouchat. Vždyť on se nad nimi nesnažil nijak povyšovat ani nic jiného, chtěl jen pomoct. To oni, ale asi nechápou. Podívá se na ní, když zmíní svou matku a povzbudivě se na ni pousměje) Zítra ráno za ní půjdeš a konečně ji uvidíš (dívá se ji do očí, snaží se jí skoro ve všem podporovat, aby byla šťastná. Ani si sám není jistý proč to chce, možná proto, aby se v těžkých situacích, kdy ji bude potřebovat, nezatěžovala problémy, které ji trápí nebo v tom je možná něco jiného, ale není si jistý co. Když začnou mluvit o Jasperovi a jeho nové "přítelkyni" podívá se před sebe, na chvíli se nad tím zamyslí a pak se podívá do země.) Nemůžeme nikoho nutit, aby šel s námi (pokrčí rameny, není mu to sice jedno, že by tam Jaspera nechali, ale pokud by tam chtěl zůstat tak mu bránit nemůžou. Přikývne) Máš pravdu, zítra se domluvíme s ostatními na plánu.. alespoň musíme zvážit každou možnou cestu jak by nás mohli zemšťané podvést a pokusit se tomu vyvarovat (podívá se na ni a přimhouří oči, všiml si jak se na něj předtím dívala a musí se tomu usmát, ale nic neříká. Je pravda, že on má taky chuť se na ni pořád dívat, chce si užívat ten pohled, kdy ji vidí živou a zdravou. Když mu pak řekne, že je unavená, tak přikývne. Počká až se Clarke zabalí do spacáku a pak si lehne vedle ní na kraj "postele". Lehne si na záda a dívá se do stropu, pak na něj Clarke znovu promluví, otočí na ní hlavu a usměje se) Pak mi to můžeš nějak oplatit, princess (řekne s pobaveným úsměvem a jednu ruku si dá za hlavu. Nemyslel to špatně, spíš jen na odlehčení celé téhle situace, do které se dostali se zemšťany a Mount Weather.)

To dúfam, nie je čas na to, aby sme sa dohadovali nad hlúposťami, každá premárnená minúta môže znamenať smrť našich ľudí alebo ich uväznenie a experimentovanie. *Prikývne a naozaj pevne verí tomu, že keď sa zajtra stretne s matkou a ostatnými, že budú počúvať a rozhodnú sa ihneď zakročiť. Inak nemá problém ísť do toho na vlastnú päsť, predsa len, tí ľudia v Mount Weather boli ICH ľuďmi. Ona a Bellamy, ich vodcovia, mali za nich zodpovednosť a chce, aby sa všetci vrátili v bezpečí domov, stretli sa s rodinou. A potom sa budú môcť postaviť voči ďalším problémom - reakcia Mountmen bude určite zaujímavá a tiež to, ako sa vyvinie ich spolupráca so Zemšťanmi. Má pocit, že ich čaká ešte dlhá cesta predtým, než konečne dospejú k mieru. Zasmeje sa, keď si zaspomína na to, čo spolu zo začiatku prežili. Ešte si živo pamätá, ako chcel Bellamy zariadiť, aby sa ľudia z Archy nedostli na Zem, ako jej chcel zničiť náramok. Teraz sa nad tým môže iba pousmiať - všetci boli takí hlúpi a spravili množstvo chýb. Zdalo sa to tak dávno, a pritom to je ledva mesiac.* Nejako to určite vyriešime, dohodneme sa alebo urobíme kompromis. Nechcem však míňať ďalším cenným časom. *Prikývne. Je to celkom zvláštne, že majú na mnoho vecí zrazu rovnaký názor, kedysi sa stále hádali a nesúhlasili spolu. Len, aby to tak ostalo aj naďalej. Usmeje sa. Teší sa, až ju uvidí. Celý ten čas od pádu Exodusu si myslela, že je jej matka mŕtva a spadol jej veľký kameň zo srdca keď zistila, že v skutočnosti žije. Už na to nič nevraví, len jeho úsmev i pohľad do očí opätuje. Cíti sa tak šťastne, že všetci žijú, že pred sebou vidí Bellamyho živého a môže byť v jeho prítomnosti, rozprávať sa s ním. Vzájomne sa podporujú a dodávajú si nádej. Rozhliadne sa po stane.* Máš pravdu, ale môžeme im povedať, čo sa na Mount Weather skutočne deje, možno zmenia názor. *Verila v to, že sa tak skutočne stane. Nevie, čo očakáva od ich stretnutia, no rozhodne sa pokúsi ich presvedčiť za každú cenu. Znovu zdvihne hlavu a pozrie sa na neho.* Zvážime, keď nás bude viac, určite vymyslíme aj nejaké záložné plány a dáme si pozor na každú maličkosť, s ktorou by mohli Zemšťania prísť. *Ubezpečí ho a už teraz sa v jej hlave rodí množstvo nápadov. Nakloní hlavu mierne na bok a díva sa na neho. V spacáku je jej príjemne teplo a opäť sa cíti zvláštne z toho, že leží v Bellamyho spacáku. To by si pred mesiacom nevedela ani predstaviť, no teraz to bolo pohodlné a bezpečné. Je otočená na boku, smerom k nemu a po jeho poznámke sa zasmeje. Už jej ani tak nevadí to oslovenie "princess" pretože to už nie je myslené v zlom.* Tak to aby som sa začala báť. *Podpichne do neho, aby mu tú srandu oplatila a uškrnie sa. Potom chvíľu leží len tak, sleduje Bellamyho.* Nie je ti zima? *Spýta sa ho po pár minútach ticha, predsa len, spať na studenej "zemi" zrejme nebolo nič príjemné a ani pohodlné.*

Souhlasím, ale já věřím tom, že tě tvá matka vyslechne a bude mít dostatek rozumu na to, aby souhlasila a zbytečně se nedohadovala. (Přikývne, doufá, že se v Abby nemýlí. Ale pokud se stane, že opravdu si najednou bude chtít hrát na starostlivou matku, tak jí asi Clarke přesvědčit nedokáže a mě nebo někoho jiného by mohla brát jako, že se snažíme její dceři ublížit a nestaráme se o to jestli bude žít nebo ne. Jenže oni ví, že je silná a chytrá a nic se jí nestane, spíše máme strach o naše lidi, kteří jsou uvězněni na Mount Weather. Je jejich vůdce spolu s Clarke, takže je jejich povinnost jim jít pomoct a nedovolit, aby na nich experimentovali. Zadívá se na ní a kývne na souhlas.) Taky nechci mrhat zbytečně časem, ale myslím, že nebude nejlehčí je přesvědčit a jelikož si teď hrají na ty rozumnější jen proto, že jsou dospělí, tak asi nebude snadné najít ani ten kompromis. (Řekne trochu podrážděně, ale už se tím nenechává tolik vytáčet jako předtím. Nějak mu došlo, že se kvůli tomu zbytečně stresuje a také ho to docela unavuje. A navíc cítí, že také díky Clarke není takový podrážděný, díky ní je klidnější, cítí se v bezpečí a také z její strany cítí velikou podporu, kterou se jí snaží oplácet. Je jí za to vděčný.) Snad ano, můžeme jen doufat (přikývne a na její další slova kývne. Je rád, že s ním souhlasí. Nikdy, od té doby co jsou na Zemi, se za jeden večer neshodli na tolika věcech, udělali velký pokrok a to je dělá lepšími vůdci. Když uvidí ten její smích donutí ho to se široce usmát, ani neví proč, ale má rád její smích. Má tak pocit, že jí nic netrápí, i když ví, že to tak není. Pravděpodobně nebudou mít nikdy klid. Na její odpověď se zasměje a při její otázce se podívá zpátky do stropu, ale ponechává si úsměv) Jsem v pořádku, jednu noc to přežiju (podívá se zpátky na ni s úsměvem) Když tak to bude na tebe, až mě tady najdou zmrzlého (potichu se zasměje, myslel to jako vtip. Není až taková zima, aby přes noc umrznul. Ale je pravda, že taky není ani takové teplo, ale jak už jí řekl, jednu noc to vydrží, není to zase tak hrozné .)

Ja tiež a pre istotu to budem predpokladať, v tejto veci budem optimista. *Súhlasí s ním a radšej sa nad tým už viac nechce zamýšľať. Všetko sa dozvedia už zajtra, zistia, na čom sú po tom, čo sa ona stretne so svojou matkou a na základe toho budú môcť ďalej pokračovať vo vymýšľaní plánov na záchranu svojich ľudí v Mount Weather. Tak či onak, neplánuje sa vzdať, ale rovnako ako v Bellamyho prípade, chcela by mať na svojej strane aj mamu. Nerada by šla proti nej, ale za svojim cieľom si pôjde aj cez mŕtvoly. Nad jeho slovami sa pousmeje, vie, že má pravdu. Nebude ich ľahké presvedčiť.* Všetko sa snáď zajtra objasní a vyrieši. Navyše, teoreticky vzaté sme už aj my dospelými, no nie? *Usmeje sa a zamyslí sa. Onedlho bude mať osemnásť, v podstate, ak sa nemýli, tak už o pár dní. Úplne zabudla na také malicherné veci, akými boli narodeniny. Pozrie sa na neho a nadvihne obočie. V podstate ani nevie, koľko má vlastne Bellamy rokov.* Hej, Bellamy? Koľko máš rokov? *Opýta sa ho až príliš normálnu otázku a sama sa nad tým, ako vyznela, zasmeje. Naozaj doteraz riešili len vážne veci a čosi takéto jej prišlo skrátka... vtipné. Už dlho sa nesmiala a s Bellamym sa cítila tak odviazane. Páčil sa jej tento pocit, akoby boli na chvíľu mimo reality, v nejakej vlastnej bubline, kde sa nemusia starať o naozaj vážne veci. Aspoň dnes v noci to tak bolo. Po jeho odpovedi sa na neho díva so zdvihnutým obočím a analyzuje ho, určite mu na tej zemi príliš teplo nebolo. Pohne sa viac ku kraju spacáku.* Poď sem. *Zavelí a ukáže na miesto vedľa seba, zrejme to bude zvláštna noc, keďže v tom spacáku je miesta ledva pre jedného, budú sa trochu tlačiť.* Skôr než to začne vyznievať divne. *Dodá s pobaveným úsmevom.*

(Na její další slova ohledně její matky zda s ní bude souhlasit přikývne. Také se na to snaží dívat optimisticky, ale jde to těžko po té zkušenosti, že jeho nevyslechli a málem ho i spolu s Murphym zavřeli. Hold už jim tolik nevěří. Při zmínce, že už jsou teoreticky taky dospělí se usměje a přikývne) Taky pravda.. tady na Zemi se musíš stát dospělým, aby jsi přežila (pokrčí jemně rameny, když se nad tím tak zamyslí tak on už vlastně je dospělý, ale přesto s ním ti starší stále zacházejí jako s dítětem. Překvapeně se na Clarke podívá a nadzvedne obočí, když se ho zeptá kolik mu je.) Jak tě to napadlo? (pobaveně se nad tím usměje. Na takové normální otázky už snad ani není zvyklý, pořád jen řeší samé důležité věci, které se v častých případech týkají života a smrti. Je z toho dost v rozpacích, tahle otázka ho zaskočila, nečekal ji. Dívá se na ni a ponechává si úsměv) Je mi 23 (pokrčí rameny, jako, že je to naprostá samozřejmost, že mu je tolik a ne míň a zatím ani víc.) Kolik tobě? (oplatí ji otázku s pobaveným úsměvem, když už se ho ptala tak se zeptá taky on jí. Když mu řekne ať jde k ní do spacáku tak nakloní hlavu do strany s pousmáním a chce začít protestovat, ale to ona už pokračuje v mluvení a nakonec tedy přikývne) No tak dobře.. (usměje se a nasouká se k ní do spacáku, najednou jsou až moc blízko sebe, alespoň jemu to tak přijde, ale aby pravdu řekl, ani mu to nevadí. Cítí se tak příjemně, v bezpečí a je z toho docela nervozní, čemuž se dost diví. Vždy když byl někdy takhle blízko k nějaké holce tak necítil nervozitu. Snaží se nacpat co nejvíc na kraj spacáku, aby měla Clarke dost místa.) Kdyby jsi měla málo místa tak řekni a já si lehnu zpátky na zem (řekne pro jistotu. Leží na boku, aby nezabíral moc místa, jednu ruku si dá pod hlavu a podívá se na Clarke.) Jaké to vlastně bylo na Mount Weather? Než jsi zjistila o těch experimentech? (docela ho to zajímá, když se tam ostatním líbí a cítí se tam v bezpečí, tak to tam musí být opravdu skvělé.)

*Ani jej skúsenosti s dospelými a Radou neboli nikdy dobré, dokonca ani tam hore na Arche. Doteraz nemôže zabudnúť na ten okamih, kedy ju zavreli a neskôr, keď sa od Wellsa dozvedela pravdu o smrti svojho otca. Táto udalosť je však už našťastie za ňou, každý si zaslúži druhú šancu bez ohľadu na čin, ktorý spáchal - a to zahŕňa aj jej matku. V podstate jej s tým odpúšťaním pomohol Bellamy, keď aj on ustúpil a hovoril s Kancelárom Jahom. Zdá sa však, že dospelí sa stále nepoučili, stačilo len dúfať v to, že dostanú rozum v čo najbližšom možnom čase. Už nad nimi nechce rozmýšľať, pravda sa ukáže o pár hodín, kedy sa stretne s matkou a ostatnými. Na jeho slová prikývne v súhlase.* Bytie na Zemi nás naučilo mnohým veciam. *Vyhlási a zamyslí sa nad vecami, s ktorými sa museli vysporiadať. Jej zlé rozhodnutie a Murphyho chorý úsudok spôsobil, že prišli o Charlotte, kvôli ďalším rozhodnutiam prišli o iných ľudí, ale malo to aj svoje svetlé stránky. Vskutku by jeden bez druhého na Zemi neprežili ani deň, Stovka robila spoločne každú jednu vec - spoločne hľadali jedlo, budovali stenu na ochranu pred Zemšťanmi, starali sa o chorých... Uškrnie sa nad jeho úsmevom, aj jej prišla tá otázka celkom vtipná a nezvyčajná, a tak len pokrčí plecami a na sekundu odvráti pohľad.* Neviem, ale aj takéto normálne otázky dokážu pomôcť. *Prehovorí s úsmevom a nakloní hlavu mierne nabok, aby na neho mohla lepšie vidieť. Prekvapene nadvihne obočie po tom, čo zistí jeho pravý vek a uznanlivo kývne hlavou.* Nevyzeráš na to. *Dovolí si do neho mierne podpichnúť a pousmeje sa. Naozaj vyzeral o pár rokov mladšie, aj keď s tými všetkými krvavými reznými ranami a jazvami... zadíva sa priamo na ne, krvavé stopy ich snahy prežiť, ktoré sa nachádzali zrejme na každom z nich. Opäť zdvihne zrak a pozrie mu do očí.* Budem mať 18 o pár dní. *Prizná sa mu, no na ten vek sa necíti. Posledný mesiac bol dosť zložitý a ona má práve pocit, že toho zažila viac, než sa na osemnásťročného patrí. Ale to platilo pre každého na Zemi. Pousmeje sa nad tým, že neprotestoval, ale asi by ho k tomu tak či tak donútila, alebo by si možno šla po vlastný spacák, ktovie. Nechcela ho však nechať mrznúť a preto bola rada, že sa presunul k nej, do tepla. Ale tá vzájomná blízkosť ju zaskočila. Takto blízko k nikomu nebola od toho "incidentu" s Finnom a najmä nie v Bellamyho prítomnosti. Cítila sa nervózne podobne ako on, teraz, keď boli dobrými kamarátmi, bolo to proste zvláštne. Vôbec nie nepríjemné, len zvláštne. Aj napriek tomu, že sa snažil nechať jej čo najviac miesta boli pri sebe dosť blízko, že keby nebola v stane tma, mohla by mu spočítať pehy na tvári.* Je to fajn. *Ubezpečí ho s úsmevom. Taktiež je otočená na boku tvárou k Bellamymu a hľadí na neho. Nad jeho otázkou sa zamyslí a zhlboka sa nadýchne pri spomienke na Mount Weather.* V skutočnosti tam bola naozaj príjemná atmosféra, všetko bolo úžasné a my sme konečne boli v bezpečí. Vyzeralo to však príliš krásne na to, aby to mohlo byť realitou, čo sa mi nakoniec aj potvrdilo. *Povzdychne si. Na ľuďoch z Mount Weather jej od začiatku čosi nesedelo, najmä, keď ich držali v karanténe.* Najprv nás držali všetkých v karanténe, ale potom sme mali vlastnú izbu. Neuveril by si, koľko vecí tam majú. Umenie, hudba... dokonca nám dali aj dezert. *Usmeje sa nad tým a posledné slovo trochu zvýrazní, len v rámci srandy, než sa ticho zasmeje.* Mount Weather je miesto ako z rozprávky, ale so zlými ľuďmi vo vnútri. *Dodá ešte a zamyslí sa nad tým, vskutku o takej rozprávke nikdy nepočula, ale na tom nezáleží.* A čo vy? Ako ste to zvládali? A ako ste sa vlastne dostali sem? *Opýta sa ho to, nemali sa o tom čas veľmi rozprávať a ich osud od momentu, než ich poslednýkrát videla ju naozaj zaujíma.*

(Přikývne a zamyšleně se zadívá před sebe. Když si vzpomene co vše je tady Země naučila, tak je toho docela dost. Naučili se jak se bránit, shánět jídlo, komunikovat mezi sebou, určit si pravidla, které ze začátku nechtěl. Ale taky za jakých okolností se tohle všechno naučili. Přišli o spoustu svých lidí a přátel, zažili válku se zemšťany. Přijde mu to trochu jako by je hodili do vody a plavte. Byly to dost těžké časy, které ještě bohužel neskončily. Když nad tím tak přemýšlí.. skončí to vůbec někdy? Budou někdy schopni žít v míru? Nejvíc na světě by si přál právě mír a žádné války, zabíjení, ale se zemštany se tohle dá těžko zrealizovat. S úsměvem se na ni podívá) Už se mě dlouho nikdo nezeptal na takovou normální věc. (Sklopí hlavu s úsměvem a pak ji znovu zvedne a zadívá se ji do očí.) Tohle beru jako kompliment. (potichu se zasměje, sám si moc nepřipadá na 23, zvláště po tom jak s ním zacházejí lidé z Archy, ale je to tak.. ještě pár let a už si bude říkat, že mu táhne na 30. Při tomhle pomyšlení mu není zrovna moc do smíchu, ale úsměv si nechává stále na tváři.) Vážně? (nadzvedne obočí a podívá se na Clarke) Tak to pak musíme oslavit.. myslíš, že tady někde seženeme kořalku? (zeptá se s pobaveným úsměvem, sám snad ještě ani alkohol nezkusil, docela ho zajímá jak to chutná. Jakmile už leží vedle ní a ona začne vyprávět jaké to bylo na Mount Weather, dívá se ji do očí a občas sjede pohledem na její rty.) To zní vážně dobře.. hlavně ten dezert (přikývne s širokým úsměvem, určitě tam museli mít konečně pořádné jídlo a ne takové jaké jedli celý měsíc co tady byli. Při pomyšlení na jídle si dokonce uvědomí, že má vlastně docela hlad.. ale musí počkat až do rána a to je ještě daleko.) Jak jsme to zvládli? (zopakuje po ní otázku a zadívá se zamyšleně někam za ní) Vlastně už ani pořádně nevím.. (podívá se zpátky na ní) Když jsem tě viděl naposledy, zavírala jsi ty dveře a v tu chvíli jsem měl v hlavě jen to, že se musím odtamtud s Finnem dostat, protože jsem věděl co přijde. Na pár sekund jsme Tristana svalili na zem a hned na to jsme utíkali pryč.. (vzpomíná znovu na ten den a je mu z toho docela špatně, když si vzpomene o kolik lidí tehdy přišli a co všechno si vlastně zažili. A po téhle zkušenosti se dospělí opovažujou jim říkat ještě děti.) Pak jsme se, ale s Finnem museli rozdělit a Tristan ho chytil ještě s jedním. Snažil jsem se ho osvobodit, ale dopadl jsem stejně jako on a v tu chvíli tam přišli lidé z Archy a pomohli nám. (vydechne a pousměje se na Clarke, aby tu atmosféru trochu odlehčil.)